Vítejte ve hře na moc a ne-moc.

Posledních několik dní jsem se zaujetím sledoval stále se vyostřující bitvu mezi dobrem a zlem v jiskřivém tématu výchova dětí.

Spousty z nás jsme se s Energetickým upírem setkali. Je hodně lidí, kteří se s Energetickými upíry potkávají pravidelně. Další lidé by dokázali dlouze povídat o svých náročných setkání s takovými Energetickými upíry.

Je zajímavé, jak my jako společnost reagujeme. Jizvy na lidském těle nám připadají děsivé a nahánějí nám hrůzu. Spoustu jedinců považuje lidi s jizvami po sebepoškozování za špatné. Zároveň spoustu rodičů se okamžitě obrovsky vyděsí, když zjistí tuto skutečnost u svých skoro dospělých dětí.

Viděli jste filmovou ságu o Harrym Potterovi? Pokud ne, podívejte se. Je plná příběhů z našich životů, o kterých mi často netušíme, že je žijeme.

Jedním z nejdůležitějších a nejhodnotnějších vztahů, který můžeme v životě vytvářet, je vztah k našim dětem. Vztah, ve kterém můžeme předávat vše, co jsme se v životě naučili a vést naše děti ke své vlastní cestě.

"To si takhle žijete, úplně normální, standartní a poklidný život jako kamarádi kolem a najednou puufff, život může být u konce."

V některých situacích stojíme před neřešitelným úkolem. Odpustit.

Když za mnou přijde někdo s nemocí nebo s bolestí, nedívám se na něho jako na nemocného člověka.

Hlavně netraumatizovat své dítě. Nemoc dnešní společnosti. Trauma sem, trauma tam, já mám trauma, on má trauma, všude samá traumata. Možná bychom tuhle dobu mohli nazývat "Pokus o NE-traumatizaci".