Pod každým příběhem, který vyprávíme, se skrývá častokrát úplně jiný příběh.

Jedna z nejkrutějších fází lidského ega, je fáze duchovního ega.

Občas nám ten život připraví takové zajímavé zkoušky. My všechno zvládáme, všechno máme zmáknuté, o všem víme, všechno máme v životě přečtené, už jsme toho tolik zpracovali, a přesto nám ten život dá občas takovou ťafku.

Buď tou nejlepší verzí sám sebe, ovšem podle sebe. Né podle pouček druhých a podle toho co kdo říká, že by mělo být správně.

Samotný potenciál vztahu je posledních desetiletí absolutně nevyužívaný. Což se zákonitě odráží v rozpadu spousty rodin. Padesáti procentní rozvodovost je toho důkazem.

Kam utíkáš? Víš, spousty lidí neustále utíká. Vždyť nám přeci říkali, že se mám cítit pořád jenom dobře, že tak je to správně.

Domácí mazlíčkové jsou u nás v naší české kotlině velice oblíbení. Dovolím si tvrdit, že jsme jeden z národů, který má nejvíce domácích mazlíčků na jednotlivce. Zároveň s námi naši mazlíčkové prochází různé zátěžové situace a náročná období.

Také jste si toho všimli? Pojď, tady je zkratka. Ukážu Ti, jak to přeskočit. Základy, vzorečky, řešení minulosti, pche, to není vůbec nutný. To nedělej. To nepotřebuješ. Já znám zkratku...

Vybavil se mi tento obrázek. Obrázek, kde jeden partner doplňuje něco, co druhému schází. Obrázek, na kterém je znázorněn princip vztahu, který je všeobecně známí. Obrázek, který mi říká, že druhý by se měl postarat o moji celistvost. Obrázek, který poukazuje na tvoření vztahů, kdy druhý se postará o moje štěstí a spokojenost.

Jeden ze základních problémů ve vztahu bývá ten, že ne-komunikujeme. Zároveň jsme oba dva neustále ve svých myšlenkách a oba se snažíme přijít na to co se děje. Snažíme se stále něco rozklíčovat. Mlčíme a rozklíčováváme.