Všechno je jinak
Pod každým příběhem, který vyprávíme, se skrývá častokrát úplně jiný příběh.
Příběh našich podvědomích vzorců, rodových zatížení, generačních traumat a dalších vlivů zasahujících do úplně jiných struktur, než jsme schopni sami pochopit.
Spousty lidí si myslí, že paměť je někde v naší hlavě. Ovšem ta skutečná paměť, ta je v našich buňkách, naše buněčná paměť a paměť našeho DNA.
Tam někde se schovávají naše skutečné životní příběhy. To, co vypráví naše mysl je častokrát jen příběh, který je obrannou reakcí.
Není od věci si uvědomit, že jsme většinou třetí nebo
čtvrtá generace po druhé světové válce.
Traumatické zatížení většiny rodů je
opravdu veliké.
V každém z rodu je buď násilná smrt, násilné odloučení, hlad, panický strach o život, nechtěný sex, velké množství těhotenství, porodů, potratů, odložení dítěte z ekonomického a společenského důvodu, úmrtí malého dítěte.
To vše je uloženo v naší buněčné paměti a ovládá naše skutečné životy.
Není snadné odhalit alespoň částečně podobné životní příběhy, co se skutečně skrývá za tím vším.
Je to hra na celý život. Někdy náročná, Někdy zajímavá, Někdy dokonce i zábavná.
Ve většině případů se ukáže že Všechno je jinak.
Přestaňme zároveň ukazovat na nastupující generace a říkat o nich, že jsou slabí, nic nezvládnou a nedokáží si s ničím poradit.
Je totiž možné, že generačně nesou ve svých tělech něco, o čem vlastně vůbec netušíme a naopak, jsou jednou z nejsilnějších generací, která zde na zemi žila.