Respektující výchova

Jedním z nejdůležitějších a nejhodnotnějších vztahů, který můžeme v životě vytvářet, je vztah k našim dětem. Vztah, ve kterém můžeme předávat vše, co jsme se v životě naučili a vést naše děti ke své vlastní cestě.

Způsoby výchovy se neustále mění a objevují se "nové" styly výchovy, kterým vytváříme také nové pojmenování.

Jako první tu máme Respektující výchovu.

Způsoby výchovy jako například "Respektující výchova", nejsou vůbec špatné. Naopak. Ovšem, jak to všechno uchopit.

Začneme respektovat naše děti, snažíme se vyhovět jejich potřebám a zároveň chceme po všech kolem, aby se chovali k našemu dítěti také respektujícím způsobem.

Ten velký Ne-respekt vidíme u našich partnerů, u našich rodičů, u babiček, a vlastně skoro všude.

Chceme po druhých, aby sakra respektovali to, že mi vychováváme respektujícím způsobem. A hlavně nechceme, aby nám někdo tuto respektující výchovu narušoval a dělal s našim dítětem pravý opak.

Tento Ne-respekt, který vidíme u druhých se časem znásobuje. To v nás vyvolává velké emoce.

Jenže, jak už to u nás u lidí bývá, všechny tyto poučky, které jsou nám předkládány o "nových" způsobech výchovy uchopí jako první naše ego. A u nás u rodičů, tomu není jinak.

Naprogramujeme naši mysl na obrazy světa, které nás začnou opravdu rozčilovat.

Ovšem, tenhle život kolem nás, nám ve většině případů jen zrcadlí něco, na co se vlastně vůbec nechceme podívat.

Tohle životní zrcadlo nám ukazuje, že bychom se měli nejprve trochu pootočit. Pootočit se od zaměření na naše děti k sobě samému.

Protože, jak můžeme naše děti vychovávat Respektující výchovou, když mi sami si pod slovem respekt představujeme jen to, že druzí budou respektovat nás. A vůbec nevidíme, že mi sami vlastně nerespektujeme druhé.

Já tvořím respektují výchovu, ovšem v žádném případě nebudu respektovat, že druzí to vidí a chtějí jinak.

A vzhledem k tomu, že se díváme stále jen ven, na ty druhé, tak vidíme sami sebe v zrcadle. 

Protože ten největší respekt, úctu a soucit, bychom si měli dát nejprve mi sami sobě.

Držíme v sobě spousty různých pocitů viny, jsme kritiky sami sobě, naše sebeláska je častokrát sebedestruktivní. Děláme v životě věci, které nás nenaplňují, skrýváme některé svoje vlastnosti a nerespektujeme sami svoje potřeby.

A přesto chceme po druhých respekt.

Ta cesta k respektující výchově je v mnoha případech jeden velký sebeklam. Naše děti častokrát ženeme do něčeho, co mi sami jsme nedostali. Neustále vysvětlujeme a snažíme se, aby to dělali všichni kolem nás.

Ovšem sami v sobě máme stále ten obraz, že naše dětství stálo za prd. Projektujeme si do našich dětí a do lidí kolem nás, naše bolesti a snažíme se o pravý opak.

Nerespektujeme tím svůj vlastní život, svojí vlastní minulost a všechny tyhle poučky vlastně používáme né proto, aby se naše děti cítili dobře, ale ve skutečnosti proto, abychom se dobře a užitečně cítili mi sami.

Naše děti se častokrát rozčilují a zažívají stále větší emoční stavy.

Mami, Tati, nejprve začněte respektovat sami sebe a potom to až učte mě.

A tak se nám to hezky v tom světě zrcadlí. My hledáme komunity, kde jsou podobně "naladěný" lidé a vytváříme spousty skupinek lidiček, kteří se neustále přesvědčují o tom, že je s nimi vše v nejlepším pořádku.

Jak z toho ven? Zaměřit se nejdříve sami na sebe. Sami v sobě hledat pochopení pro vše, co se nám v životě stalo. Začít respektovat jak naše "kladné" stránky, tak také ty "záporné". Začít se více věnovat svým pocitům. Komunikovat o našich pocitech a potřebách.

Začít se respektovat se vším, co ke mě patří.

Potom se respekt nejen ve výchově, začne dít naprosto přirozeně.

"Všechno co se nám v životě stalo, všechno mělo svůj smysl."

To jen tak krátce k trendu výchovy dětí.

Užívejte...

Život je krásný, zejména tehdy, když respektujeme, že do něj patří jak ta bílá, tak ta černá.

Petr