Nikdo mi nerozumí

Na své seberozvojové cestě se časem dostaneme do situace, kdy je nám vlastně všechno úplně jedno.

Už nechceme v životě bojovat. Nezáleží nám na tom, aby nám druzí rozuměli.

"Mě je vlastně jedno, že mi druzí nerozumí. Mě na tom nezáleží."

To je přesně ten okamžik, kdy se dostáváme do spirituální krize.

Stáhneme se do sebe, do své vlastní bubliny a už nám na ničen nezáleží.

V lepším (nebo spíše v horším) případě máme kolem sebe několik lidí, kteří jsou na tom podobně. Tyhle lidi nám ještě nějak tak částečně rozumí. Nebo alespoň říkají, že je to v pořádku, protože jim taky nikdo nerozumí. 

Vzájemně se začneme podporovat a ujišťovat v tom, že tohle je ono, to je to, co jsme hledali.

Ano, můžeme v tomhle životním stavu zůstat. Netvrdím, že je to špatně.

Můžeme se buď odstěhovat někam na samotu, nebo začít vytvářet a navštěvovat určité skupiny lidí a zůstat přesně v této komunitě, kde nám druzí "rozumí" a naplní nás energií.

Jenže pro mě je smyslem růstu naší duše a života to, aby nám naopak začalo být rozumět, aby nám druzí rozuměli. Abychom se dokázali postavit sami za sebe, za svůj vlastní život a to tím způsobem, že nás druzí jednak pochopí a hlavně taky uvěří. Abychom vše dokázali žít také v realitě.

Aby naše duše nemusela neustále opakovat ten vzoreček "Tak mi zase nikdo nerozuměl, tak možná příště".

Až v tu chvíli, kdy tohle nastavení dokážu převzít do svého života, mohu překročit tuto spirituální krizi.

Začne mi být rozumět a dojde k pochopení hlavně ve mně samotném.

Protože když mi druzí nerozumí, tak mi vlastně jen zrcadlí, že si nerozumím já sám.

My se často bojíme uchopit svojí moc a raději zůstaneme v tom, že když nám druzí nerozumí, tak je to v pořádku.

Přestup do své vlastní esence je také o tom, vylézt ze své ulity a přijmout svojí moc.

Kdyby nám totiž začalo být rozumět, tak bych najednou mohl získat velkou moc a té se mi po staletí bojíme. Museli bychom se totiž stát zodpovědnými. 

Zodpovědnými za svůj vlastní život. Přijmout to, že tohle všechno, co se mi v životě děje, to způsobuju jen já sám. To je na moji objednávku.

Přijmout svojí moc a začít si v životě vybírat co chci a co nechci.

Už nebudu muset tvořit svůj příběh pro ty venku a druhý příběh pro mě samotného.