Mám Pravdu!
Rozmohl se nám tady jeden takový nešvar. Lidé kolem mě si začali myslet a říkat, že nám pravdu. Dokonce jsou prý mé názory pravdivé. Že bychom se takovou pravdou měli začít řídit.
Prosím Vás, já nemám pravdu. Moje pohledy nejsou žádná lepší pravda.
Moje pohledy a názory jsou jen moje pohledy a názory. Není to žádná pravda. Pravdu máme každý sám v sobě. A tato naše vnitřní pravda se častokrát neustále mění. Stejně tak se mění u mě.
Vše, co říkají druzí jsou jen jejich pohledy, jejich pocity a jejich zkušenosti. Tyhle pohledy nejsou žádné dogma. A zároveň nejsou ani žádnou nepravdou. Tyhle pohledy a názory máme uchopovat a testovat si je ve svém životě. Něco mi funguje, tak si to nechám, něco nefunguje, tak to nepoužívám. A zároveň ani toto nemusí být pravda. To že mi teď nějaká pravda funguje nemusí znamenat, že mi tahle pravda bude fungovat celý život a ta pravda co nefunguje, ta neznamená, že nebude funkční jindy.
Vy sami máte svoji pravdu. Vy sami jste individualitami. Vy sami jste autoritami sami pro sebe. Nikdo jiný nemůže nikdy vědět, jak Vy sami se cítíte, nebo dokonce jak byste měli žít Váš život. Vždycky Vás budu vést k tomu pochopení, že Vy sami máte svojí vnitřní pravdu, kterou když objevíte, tak se dostanete sami k sobě. Vy sami jste tou největší autoritou pro Váš život.
Lidské systémy, které jsou postavené na autoritách zvenčí jsou čím dál tím více přehlcené. Politika, lékařství, školství, psychiatrie, všude tam, kde se rozhoduje z pozice autority, tam vzniká extrémní přetížení a prozatím není cesty ven. Všimněte si, že na konceptu jednotné pravdy pro všechny je postavená celá EU a výsledky si může zhodnotit každý sám. My máme pravdu a Vy se budete naší pravdou řídit.
My lidé jsme se začali ztotožňovat s jednou částí svého já. Rozdělili jsme svoji osobnost na kladné vlastnosti a záporné vlastnosti. Ztotožnili jsme se s naší kladnou částí a mluvíme o ní jako o pravdě. Snažíme se jí ještě více posilovat. Brzy nastane doba, kdy i teď populární koučink zjistí, že posilování jen těch kladných, silných stránek, vede do přetížení a rozdělení lidské osobnosti. Vytváříme sami v sobě jednu autoritativní pravdivou část a druhou nesmíme ukazovat.
V několika naukách se mluví o přestupu z kolektivního vnímání do vlastní individuality. Spousty lidí již začalo nalézat cesty ke své vnitřní pravdě a individualitě. Tím zjišťují, že systémy, které jsou kolem nás vybudované vlastně již nepotřebují. Tady ovšem nastává jeden zásadní zlom. Hodně lidí začne proti systémům bojovat a odsuzovat je. Jenže systémy nejsou špatné. Systémy ať vnější nebo naše vnitřní nám dávají možnost nalézt svojí vlastní individualitu.
Každá individualizace by měla mít svá jasná pravidla.
Každou individualizaci bychom měli vyvážit novými hodnotami a směry, které budou ku prospěchu kolektivu.
Zároveň bychom ale neměli své hodnoty stavit na nějakou vyšší všeobecnou pravdu.
Neměl by se z našich činů a směrů stát fanatismus o vyšších pravdách.
Nacházíme se v době, kdy probíhá určitá změna kolektivního vědomí. Spousty lidí začíná tuto změnu pozorovat a zároveň spousty lidí si uvědomuje, že není smyslem proti změně bojovat ani změnu nějak tlačit dopředu. Změna kolektivního vědomí se děje sama. Tu my neovlivňujeme.
Je to celé pravda? Nebo to není pravda?
Já nevím. Je to jen můj pohled, který si ověřuji sám ve svém životě a zároveň vnímám Vaše životní posuny, které nastávají u Vás při provázení.