Hádky


Spousty lidí žije v tom, že hádky jsou špatně. Je to takový krásný vývoj lidské mysli. I přes to, že hádky a psychické "ničení" je pro spousty lidí extrémně náročné, tak je to také jedna z nejdůležitějších energetických výměn, na které se naše mysl může stát závislá.

Naše mysl totiž potřebuje tyto hádky.


Samotná hádka slouží také k tomu, aby vytvářela v našem těle směsici hormonů, které potřebuje jak naše mysl, stejně tak naše tělo. Hádka slouží také k tomu, aby naší mysli dodala energii pro to, aby měla sílu na uspání našeho podvědomí, kde jsou častokrát schované vzpomínky, které prozatím nemají být vidět. 

Na této směsici stresových hormonů se vytvoří závislost.


Proto spolu častokrát zůstávají lidé, kteří se navenek absolutně nesnáší a pro druhé je nepochopitelné, že spolu zůstávají. Ta energetická výměna je tak silná, že nedovolí ani jednomu se odtrhnout. Na tomto principu přitažlivosti fungují naše disociované části.

Není náhoda, že si přivedeme do života přesně toho partnera, který se přesně této naší disociované části dotýká.
Tahle část naší mysli totiž nechce být disociovaná, ale chce být zpět integrovaná a přijata.


Není náhoda, že k této disociaci dochází převážně v našem dětství. Všimněme si na těchto příbězích, že častokrát lidé již vlastně v této stresové fázi žijí několik desetiletí. Už v dětství mohli být vystavovány stresovému prostředí a už tam vznikla tato závislost.

Příčina aktuálního emočního vypětí nemusí být u partnera, ani okolí. Ta příčina je u té malé holčičky, která se musela v dětství postarat o to, aby se naučila v tom stresu žít a přežít. A tahle malá šikovná holčička teď  jen čeká na tu velkou, aby ji konečně obejmula a přijala zpět k sobě. 


K tomu všemu je zapotřebí vrátit se zpět do těch stresových situací, tam k té malé holčičce. Navázat s ní kontakt a dovolit jí, aby už konečně mohla pustit ten obraz maminky, tatínka a dalších přítomných, o kterých si něco myslí. Dát jí pochopení ze své dospělé verze, proč k tomu všemu docházelo a dovolit jí opět si v tom životě trochu hrát.

To ta malá holčička potřebuje zachránit.
A na té dospělé teď je, aby vykročila směrem k ní.
Vykročila se soucitem, porozuměním a láskou.
Protože ta malá holčička by možná jen chtěla trochu obejmout.

"Stejný příběh platí pro muže a malé chlapce, kteří také mohli v dětství prožívat jedno velké stresové období."


_ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ 


Na této energetické výměně jsou častokrát závislí oba dva partneři ve vztahu.

Potom se může stát to, že jeden z partnerů na sobě "zamaká", projde nějakým sebe-rozvojem, začne odhalovat své myšlenkové vzorce, začne rozpoznávat reakce své mysli, naučí se tyto vzorce ovládat a řídit, začne být sebe-vědomí, zůstává klidný a hádek se přestává účastnit. 

A u druhého partnera to najednou způsobí ten extrémní nedostatek energie v podobě všech stresových hormonů, které do teď při hádkách vznikali a na kterých je vytvořena taková krásná závislost.


A tak začne vyhledávat jakékoliv problémy, které vlastně sám tvoří proto, aby jeho mysl byla zaměstnána a dodala tělu to, co potřebuje. Začne partnera stahovat zpět k sobě, zpět do komfortní zóny všech hádek, problémů a strachů.

Bohužel se při těchto seberozvojích, terapiích, koučinkách i výcvikách, častokrát nepraktikuje to, aby byl klient informován o tom, co může ve vztahu nastat a jak tento jeho životní posun může rozmíchat vztahovou dynamiku.

Vztah tímto ve většině případů končí.


Pro mě je vždy důležité ukázat Vám také to, jak tento Váš krok směrem k sobě může zapůsobit u Vašeho partnera a jak se může změnit dynamika vztahu. Tak abyste vnímali, co se děje, proč se to děje a mohli reagovat.


Ve vztahu se totiž můžeme navzájem doplňovat. 

Vztah nás může vzájemně posouvat. 

Vztah může být jedna velká hra.